Nikdy jsem nebyl příliš oddaným fanouškem dostihového sportu, ale když mi bylo 10 let, nudil jsem se a zapnul si televizi. Na jednom programu se právě chystal start jakéhosi dostihu - kupodivu na jeho startu byli pouze dva koně - klisna se jmenovala Ruffian a hřebec Foolish Pleasure. Zapamatoval jsem si to jmeno, neboť ihned po startu došlo k tragické události v přímém přenosu kamer... Dodnes si jasně pamatuji, že to byla právě Ruffian, která byla v dostihu smrtelně zraněna a musela být utracena. Pamauji se, jak jsem už tenkrát jako malý kluk přemýšlel o tom, jak smutné to bylo. Několik desítek let jsem o té události už nic neslyšel. Po 30 letech se ke mě Ruffian opět vrátila v podobě filmu o jejím krátkém, slavném životě a tragické smrti. Ten film jsem musel vidět. Detaily, které jsem si po 30 let uchoval v paměti, se mi vrátily a lítost znovu ožila.
Film vypráví pravdivý příběh majestátní klisny, která byla všemi milována. Její odvaha jí předurčovala k nesmrtelnosti - bojovala jako lev a vyhrávala... ale všechno v životě má svou cenu. Při pomyšlení, že její život skončil tak tragicky jen kvůli nějaké nesmyslné zkoušce, zda porazí hřebce, je mi ještě dnes do pláče. Není to jen smutné, je to k vzteku. Pokud z tohoto tragického dne vznešlo něco dobrého, pak jedině to, že závody dvou koní (tzv. matche) byly s okamžitou platností v USA navždy zakázány. Díky bohu. Ruffian však zaplatila tu nejvyšší cenu. A proč? Kvůli lidské hrabivosti a blbosti...
Zpracováno podle článku Smileys Worlda (USA)
Tento komentář byl odstraněn autorem.
OdpovědětVymazat